Byla jsem závislá a mojí drogou byla touha pochopit!

Kdysi dávno jsem začala vztah, protože jsem neuměla nahlas říct NE. Blbost? Dost pravděpodobně, přesto to tak je. Bylo mi 17 a vybral si mě jeden kluk a poté, co mě doprovodil domů z diskotéky, napsal mi dopis...

Pochopit nebo uchopit? Dvě písmena a zcela jiný význam, že? Čeština je plná takových slov. Ale abych začala od začátku. Kdysi dávno jsem začala vztah, protože jsem neuměla nahlas říct NE. Blbost? Dost pravděpodobně, přesto to tak je. Bylo mi 17 a měla jsem pocit, že nejsem ani hezká, ani nijak zvláštní, ani příliš žádoucí. A to přesto, že to vůbec nebyla pravda. Vybral si mě jeden kluk a poté, co mě doprovodil domů z diskotéky, napsal mi dopis. V něm stálo, že je rád, že jsme se dali do kupy. Dodnes si to pamatuju, protože to je už téměř 30 let, hlavně proto, že jsem nechápala, kdy jsme se do té kupy dali. Nicméně jsem to neřekla nahlas a on v tom měl jasno.Takže jsem najednou byla zadaná a někdo s hodně výraznou energií mě chtěl a dával mi to, co mi tak zoufale chybělo – pocit lásky. A tady to začalo… z toho kluka se stal můj muž, se kterým jsem se rozešla až po dlouhých dvaceti letech. A to přesto, že už od začátku bylo jasné, že něco nehraje.

Kdo koho ale ovládal, kdo koho chtěl pochopit a kdo koho spíš uchopit?

Dnes už vím, že jsme to hru hráli spolu a že jsme si vzájemně velmi ubližovali, každý svým způsobem. Já jsem si ho nevážila, nevěřila jsem mu a v podstatě jsem jím opovrhovala (a to samé jsem cítila k sobě samé). On se mě snažil ovládat a mít pod kontrolou, dokázal mě v jedné hodině zároveň milovat až k zbláznění a zároveň nenávidět až k touze mě zabít (možná zas on tohle cítil k sobě samému). No prostě bolestivý, závislácký a dost těžký vztah.

Nedávno jsem viděla skvělé video, kde Teal Swan popisuje tento druh vztahu. Ten je evidentně nezdravý, ale my z něj přesto (nebo spíš právě proto) nedokážeme odejít. Ne, není v tom láska, je to opravdu závislost, ale na čem? Kupodivu všichni lidé, kteří jsou závislí na čemkoli, nejsou závislí na té dané „věci“, ale na něčem, co jim to přináší! V případě vztahů nám jde hlavně o to, abychom si naplnili potřeby, které si prostě bez druhého člověka naplnit nemůžeme. Ať se nám to líbí nebo ne, vzájemně se potřebujeme. To platí pro všechny! Tečka. Můžeme o tom donekonečna polemizovat, nicméně jsme všichni součástí jednoho světa, celku, který funguje právě díky propojení. Je to jeden z nádherných vesmírných paradoxů, který zní: „Nikdo na světě není sám a zároveň jsme všichni sami“.

Vztah musíme soustavně posilovat a pečovat o něj, jinak se rozpadne. Možná chvíli jede na autopilota, ale dříve či později mu dojde energie a končí.  A tady nastává to důležité! SOUSTAVNÉ posilování vztahu je součástí každého zdravého partnerství naproti tomu NESOUSTAVNÉ posilování vztahu, je součástí těch závislých a nezdravých.

Tohle je ten klíč!

Pokud vám partner dává každý den najevo, že vás miluje, chce s vámi být a potřebuje vás, věříte tomu, uvolníte se, stáváte se kreativnějšími, spokojenějšími, laskavějšími lidmi, váš vztah roste a prohlubuje se. Přežije i chvíle, kdy si nerozumíte, pohádáte se a nesnášíte se. Protože nejsou dlouhé a i v tu chvíli víte, že vás partner miluje. Tohle přesně je soustavné posilování vztahu. Na druhé straně je vztah, kde prožijete ohromnou lásku, vášeň, hloubku, propojení a podobné hluboké pocity a pak najednou opak. Partner se stáhne, ztratí, odejde, vyhýbá se vám, schovává se, nebo je na vás zlý, osočuje vás, nenávidí vás, vyčítá vám… prostě přesný opak toho, co jste prožívali předtím. A vy máte díky tomu pocit, že vás už partner nemiluje!  Pravděpodobně začnete být smutní a snažíte se to pochopit (uchopit). Proč to dělá? Co jsem já udělal/a špatně? Co za tím je? Čím víc otázek, tím méně odpovědí a tím hlouběji se propadáte. Závislost! Chcete na to přijít, rozluštit ten vzorec, stáváte se tím úplně posedlí. Snažíte se toho druhého zaujmout, pletichaříte, manipulujete, chováte se jako cvok a víte to! Po čase se unavíte a rozhodnete se ho/ji nechat jít. Ale pozor! Tady nastává zajímavý moment, váš partner totálně otočí a nejednou je zpět. Ten/ta, kterého jste chtěli a on vás ne, je najednou tady! Připraven vás milovat, aspoň to tak vypadá. A jede se nanovo… obrovská láska, vášeň, souhra, propojení… až… a jsme zpátky na konci (nebo začátku?), kruh se uzavírá. Tomuhle se říká nesoustavné posilování vztahu. Co s tím?

Poděkujte, milujte ji/ho a odejděte!

To je jediná rada, kterou vám mohu dát, pokud zjistíte, že jste součástí této nebezpečné hry. Tady není šance na změnu, která vede k novému začátku. Neříkám, že nikdy nebudete mít možnost být spolu a šťastni, ale rozhodně si budete muset nejdříve něco pořešit a to nejlépe každý sám. Je důležité si  uvědomit, že to byla vaše volba, že jste v tom byli spolu, že jste oba stejně tak nevinní, jako máte svůj podíl viny. Je totiž jedno, jestli budete mít vztah s tou samou osobou nebo s někým úplně jiným, podstatné je, naučit se žít ve vztahu bez závislosti, soustavně ho posilovat, otevřeně komunikovat o svých potřebách a nedělat ze sebe ani žebráka, ani blahosklonného dávajícího (což se většinou v závisláckých vztazích děje na obou stranách, partneři si často mění role, z oběti se stává viník a obráceně). Jak to udělat?

Buďte více v souladu. Naučte se sladit se s vesmírem, sami ze sebou i s lidmi.

Jde to, sama jsem to prožila a dnes už žiju ve zdravém vztahu. Musela jsem být pár roků sama a krok za krokem měnit úhel pohledu, svoje vlastní nastavení, programy ve své hlavě i celkový pohled jak na život, na sebe i na muže. Nebylo to vždycky lehké, ale povedlo se to! Věřím, že právě tato životní zkušenost mi dala právo pomáhat ostatním ženám vymanit se ze závislosti na nezdravých vztazích. A to ať už k sobě, tak ke svým partnerům.

I mě pomohly jiné ženy, jakoby mě vzaly za ruku a dovedly na kopec, kde jsem mohla vidět věci z výšky. Možná bych na ten kopec trefila sama, vím však jistě, že s těmito průvodkyněmi byla ta cesta mnohem příjemnější. Musela jsem jít sama, ale podpořily mě ve chvíli, kdy jsem měla pocit, že už dál nemohu. Máme v sobě daleko víc síly, než si myslíme, ale někdy to potřebujeme slyšet od někoho jiného.

Hanka