(Ne)Vím kdo jsem a je mi jedno, co si o tom myslíš!

“Co ty si o sobě vůbec myslíš? Seš normální?” Dvě přiblblý otázky, který ale dokážou totálně změnit život. Pokud to ovšem chceme...

Kdysi jsem věřila lidem, když mi dávali různá přídavná jména, byla jsem: “Hodná, hezká, šikovná, ale taky pitomá, drzá, nepořádná nebo líná.” To všechno jsem Já? Jako malé holčičce mi to nějak nedávalo smysl. Co mi však ještě méně dávalo smysl, byly dvě otázky: “Co ty si o sobě vůbec myslíš? aSeš normální?”

Mnohokrát jsem o tom přemýšlela a chodila jsem spát s otázkami: “Jsem vůbec normální, co si o sobě doopravdy myslím a kdo vlastně jsem?”

Možná ses tak někdy cítila i ty. Tak nějak nepatřičně a nenormálně. Ať už ve škole, na táboře, ve sportovním klubu, v tanečních, ale možná i mezi tajně kouřícími spolužáky, poprvé za školou, na diskotéce či zábavě, nebo při prvních tajných polibcích na návštěvě u kamaráda doma, později možná i v práci, na pískovišti s dítětem, na setkání žen, které se rozplývaly nad úžasnou barvou nové rtěnky, nebo na tolik opěvovaném a tajemstvím opředeném kurzu probouzení jóni či podobných, jistě velmi zajímavých, akcích a setkáních

Možná sis taky za svůj život aspoň stokrát řekla: “Cotadydoprdeledělám? Je tohle normální? Jsem já normální?”

Zavři teď na chvíli oči a polož si otázku: “Kdo doopravdy jsem?” Dopřej si čas na odpovědi.

Možná tady není žádná odpověď, žádná slova, žádná definice. Bingo! Možná se začínáš blížit k pravdě… že (ne)víš. Že nedokážeš s jistotou říct kdo jsi a zároveň dokážeš říct NE tomu, co nejsi. Dokážeš zůstat osvobozená od vnějších vlivů, které ti chtějí vnutit jeden způsob, jakým bys měla myslet, milovat, jíst, oblékat se či jinak upravovat svůj vzhled, radovat se nebo být smutná, zkrátka jak žít.

A jak se bránit vnějším vlivům?

Buď sama! Ano, čteš správně, ponoř se do vlastního světa a prozkoumej tajemství, která ukrýváš. Buď sama na všechno a se vším, co máš a přijmi všechno, co nemáš.

Uvolni se. Nadechni se. Dovol si NIC nemít, NIC nevědět a být NIKÝM. Aspoň na chvíli.

Postav se nohama pevně na zem a dýchej! A taky tancuj. Nadechuj lásku, uvolni strach a nech ho s výdechem odejít.

Jaký je to pocit?

Zkoumej a pozoruj svoje myšlenky, pocity v těle, emoce a názory. Všechno, co přichází a odchází, všechno, co zůstává a roste.

Čím lépe znáš sebe sama, tím méně se s tebou dá manipulovat.

Čím budeš mít méně nálepek, falešných masek a rolí, tím více budeš mít vnitřního klidu, možností volby a svobody v rozhodování. A tím více budeš šťastná. Protože skutečně šťastný člověk je ten, který je osvobozen od strachu a závislostí.

Začni tedy dnes pomalu odkládat vrstvy závislostí a strachů. Co půjde jako první? Potřeba být milována? Iluze jistoty v práci? Chuť patřit k určité skupině? Chuť vše kontrolovat a držet pevně v rukou?